Jak je to s plánováním uličního a veřejného prostoru?

08. 07. 2019

V současné chvíli se hledají projekty, které nabízejí zklidnění ulice, náměstí apod., ale z různých důvodů nedochází k jejich realizaci, nebo jsou rekonstruovány špatně. Někdy je to kvůli špatnému projektantovi, jindy zase kvůli odboru dopravy, jindy kvůli policii, někdy kvůli politikům.

Společným rysem jejich pohledu na veřejný a uliční prostor je, že se na něj dívají skrze automobilovou dopravu. Vše ostatní jsou pak už jen doplňky, ať již hovoříme o pěší, cyklistické dopravě, nebo o zeleni, či lavičkách, atd. Na veřejný a uliční prostor se dívají pouze z technického úhlu pohledu, zapomíná se na funkčnost.

Moderní plánování není jen o tom, že na začátku celého procesu vezmu normy a technické podmínky, podle kterých rozplánuji prostor, ale je o tom, že si musíme říci, co od takového projektu očekáváme. Dnes je moderné hovořit o tzv. Plánech udržitelné městské mobility, ale obáváme se, že tento trend ještě nedorazil mezi mnohé projektanty a úředníky. Kolik například ví o evropském projektu Partnerství pro městskou mobilitu, který spolukoordinuje naše MMR a který mimo jiné říká:

  • Na město je třeba se dívat pod heslem „město krátkých vzdáleností“, neboli je dobře dostupným městem zejména pro chodce a cyklisty a ve spojení s veřejnou dopravou se rádius dostupnosti zvětšuje.
  • Na uliční síť je potřeba se dívat z pohledu podpory aktivní mobility.

Ostatně pokud známe výsledky průzkumů tzv. dělby přepravní práce, tak cca 75% cest ve městě je do 5 km, na kterých v mnoha případech auto skutečně nepotřebujete.  

Realita v našich městech:

Představme, že existuje projekt zklidnění, který je precizně připravený, který je plně v souladu mj. s ČSN 73 61 10 a TP 179 (Technické podmínky 179 Navrhování komunikací pro cyklisty) a v souladu s výše uvedeným moderním pohledem na plánování. Takže nic by nemělo bránit tomu, aby takový projekt byl příslušným odborem dopravy a policii schválen. Nicméně praxe naznačuje, že právě takové projekty to mají velmi těžké, neboť se zapomíná na celkový přesah, na širší kontext.

Možná řešení:

  • Pokud má ale někdo odlišnou představu, tak by měl mít projektant či úřad možnost si svůj přístup obhájit (= společně se pokusit najít shodu), případně je zde možnost přezkumu stanoviska DI PČR (to by pak mělo jít k nadřízenému DI), event. odvolání až po vydání stavebního povolení.
  • Domníváme se, že v Česku ani Evropě nemáme špatné normy pro navrhování místních komunikací, ale ze strany některých projektantů a úředníků dochází k jejich dezinterpretaci/špatnému výkladu, což může vyústit až v absurdní podobu nové komunikace. V Německu mají již předpřipravené ucelené moduly, které mohou projektanti převzít do svého projektu, čímž se vyvarují určitých chyb při přípravě projektové dokumentace, což něco podobného neudělat i u nás?
  • Na podzim budeme chystat sérii vzdělávacích akcí. Akce můžete sledovat na tomto odkaze: https://www.dobramesta.cz/akce-prehled.

Jak tedy budou v budoucnosti reagovat projektanti a úředníci na otázku: "Taky jste si někdy říkali, že ta ulice je zbytečně široká, že by se mohla zúžit a ušetřený prostor využít pro něco jiného?" 

Uvidíme.

Více se dozvíte na https://www.citychangers.cz/design-ulice.  


Štítky: Aktivní mobilita (Mezioborového plánování, tag17), Design ulice (Dobrá praxe, tag25)

Jak je to s plánováním uličního a veřejného prostoru?
Aktuality